Nápravy v HaPichild® nejsou jen o učení. Co děti získávají navíc?

Čtení, psaní a matematika jsou důležité. Ale stejně důležité je, jak dítě přemýšlí, jak přistupuje k překážkám a zda věří ve vlastní schopnosti.

Když rodiče hledají pro své dítě speciálněpedagogickou nápravu, většinou si přejí, aby se zlepšilo ve čtení, psaní nebo matematice. To je samozřejmě také mým cílem. Ale moje práce v HaPichild® tím nekončí.

Nechci dítě pouze naučit něco, co mu nejde. Chci mu pomoci změnit způsob, jakým přistupuje k učení, k sobě samému i k vlastní odpovědnosti.

Protože dítě není jen soubor školních výsledků.

Nejdříve si povídáme. Potom se učíme.

Každé naše setkání začíná krátkým rozhovorem. Jaký jsi měl týden? Co se povedlo? Co nového ses naučil? Co zajímavého jsi zažil?

Zajímá mě nejen školní výkon, ale také to, jak se dítě cítí, jak komunikuje, jaké má pracovní návyky a jak přistupuje k obtížím.

Dítě, které přichází unavené nebo rozrušené, může potřebovat jiný přístup než dítě plné energie.

Nepracuji pouze s obtížemi dítěte. Pracuji s dítětem jako s osobností.

V matematice jsme vědci. V češtině lingvisté.

V matematice se z nás stávají vědečtí pracovníci. Bádáme, hledáme souvislosti, zkoušíme různé postupy a přemýšlíme, proč něco funguje. Když se spleteme, nevadí. Chyba nám může ukázat další cestu.

V češtině jsme lingvisté. Zkoumáme původ slov, jejich významy, hrajeme si s přízvukem a objevujeme, jak jediné písmeno dokáže změnit význam slova. Rozšiřujeme slovní zásobu a učíme se nad jazykem přemýšlet.

A samozřejmě čteme. Nejen proto, abychom četli správně, ale abychom postupně objevovali také radost ze čtení.

Snažím se dětem vracet přirozenou zvídavost a chuť poznávat, které se při opakovaných školních neúspěších někdy vytrácejí.

Motivace ano. Ale ne za každou cenu.

Děti podporuji a povzbuzuji, ale nechválím je automaticky za všechno.

Když se něco podaří, pojmenujeme si, co přesně dítě zvládlo. Když se nedaří, hledáme proč. A někdy si prostě řekneme, že to necháme ještě týden trochu „dopéct“.

Na konci každého setkání se společně ohlédneme. Připomenu dítěti, co ještě před týdnem neumělo a co dnes už zvládá téměř samo.

Právě uvědomění vlastního pokroku pomáhá budovat zdravé sebevědomí.

Učíme se také respektu a odpovědnosti

Při nápravách si všímám i toho, jak dítě komunikuje s druhými. Pokud například jedná s rodičem neuctivě, nepřehlížím to. Dokážeme si společně promluvit o respektu, slušnosti a o tom, že i nesouhlas lze vyjádřit vhodným způsobem.

Někdy přemýšlíme také o tom, že možnost individuálního vzdělávání a podpory není pro každé dítě samozřejmostí. Nejde o vyvolávání pocitu viny, ale o schopnost vnímat péči a úsilí druhých.

Stejně důležitá je pro mě odpovědnost za vlastní učení.

Dětem často říkám:

„Já mohu dělat psí kusy, abych ti něco vysvětlila. Rodiče tě mohou podporovat. Ale naučit se to za tebe nemůžeme. To, co jednou opravdu pochopíš a zvládneš, bude tvoje vlastní zásluha.“

Samozřejmě respektuji individuální možnosti dítěte a jeho případné specifické poruchy učení. Odpovědnost neznamená, že musí všechno zvládnout samo. Znamená, že postupně objevuje, co může vlastním úsilím ovlivnit.

Náprava není další hodina školy

Nechci, aby dítě vnímalo naše setkání jako další povinnost, kterou musí přežít. Zároveň se mu ale nesnažím za každou cenu podbízet.

Máme společný cíl a na něm pracujeme. Někdy s nadšením, jindy s menší chutí. Někdy postupujeme rychle, jindy potřebujeme zpomalit.

Dítě u mě může udělat chybu, může něčemu nerozumět a nemusí být pokaždé úspěšné. Učí se však, že vytrvalost, spolupráce a vlastní úsilí mají smysl.

Co si přeji, aby si děti odnášely?

Samozřejmě nové vědomosti a dovednosti. Ale také důvěru ve vlastní schopnosti, samostatnost, odpovědnost, respekt k druhým a chuť objevovat.

Mám radost, když se dítě naučí správně číst, psát nebo počítat. Ale možná ještě větší radost mám ve chvíli, kdy se samo pustí do úkolu, který by dříve odmítlo, a najednou zjistí:

„Vždyť já na to můžu přijít!“

Protože mým cílem není, aby dítě potřebovalo mou pomoc co nejdéle.

Mým cílem je, aby mě postupně potřebovalo co nejméně.

Právě v tom vidím hlubší smysl speciálněpedagogických náprav v HaPichild®.

HaPichild® | Růst začíná porozuměním

Mgr. Markéta Pítr, speciální pedagožka | HaPichild®