Metoda Cesta (The Journey) pohledem současných poznatků o emocích, stresu a paměti

Zpracovala: Mgr. Markéta Pítr

Emoce neprožíváme jen „v hlavě“. Když máme strach, jsme ve stresu nebo zažíváme silnou radost, reaguje i naše tělo. Mění se dech, srdeční frekvence, svalové napětí i to, jak se celkově cítíme.

Současná psychologie a neurovědy se stále více zabývají tím, jak spolu souvisejí emoce, stres, paměť, nervový systém a naše chování.

A právě v některých těchto oblastech můžeme najít zajímavé paralely s principy, se kterými pracuje metoda Cesta (The Journey Method®).

Je ale důležité rozlišovat mezi tím, co ukazuje vědecký výzkum, a tím, co představuje terapeutický model konkrétní metody.

Když emoce raději odsuneme

Někdy je jednodušší nepříjemnou emoci potlačit, nevšímat si jí nebo ji rychle zahnat. Krátkodobě nám to může pomoci situaci zvládnout.

Pokud ale žijeme dlouhodobě ve stresu, může se to promítat nejen do našeho psychického prožívání, ale také do fungování těla.

Metoda Cesta proto nedává emoce stranou. V bezpečném prostoru jim umožňuje věnovat pozornost, pojmenovat je a pracovat s tím, co se během procesu objeví.

Minulost může ovlivňovat to, jak reagujeme dnes

Naše současné reakce nevznikají ve vzduchoprázdnu. Ovlivňují je zkušenosti, vztahy i situace, kterými jsme během života prošli.

Někdy se proto při práci metodou Cesta objeví vzpomínka, kterou člověk se svým současným tématem původně vůbec nespojoval.

Neznamená to, že jsme právě objevili jedinou „skutečnou příčinu“ problému.

Terapeut příčinu neurčuje. Pracuje s tím, co se během procesu přirozeně objevuje.

Naše reakce nejsou neměnné

Mozek má schopnost učit se a měnit na základě zkušeností. Této schopnosti říkáme neuroplasticita.

To, že jsme se kdysi naučili reagovat strachem, stažením, útokem nebo třeba snahou všem vyhovět, neznamená, že stejným způsobem musíme reagovat celý život.

Také vzpomínky nejsou pouhým neměnným záznamem minulosti. Může se měnit jejich význam i způsob, jakým je dnes prožíváme.

Právě možnost podívat se na své zkušenosti jinak může být důležitou součástí práce s emocemi.

A co tělo?

Silné emoce a stres se mohou projevovat i tělesně.

Často říkáme, že „tělo si pamatuje“. Je to výstižná metafora pro zkušenost, kterou mnoho lidí zná – někdy tělo reaguje dříve, než si vůbec stačíme uvědomit, co se v nás odehrává.

Proto při práci metodou Cesta můžeme věnovat pozornost nejen myšlenkám a vzpomínkám, ale také emocím a tělesným pocitům.

Odpuštění není povinnost

Součástí metody Cesta může být také práce s odpuštěním.

Odpuštění ale neznamená schvalovat to, co se stalo. Neznamená omlouvat chování druhého člověka ani popírat vlastní bolest.

A není ani povinností.

Pro někoho může být součástí procesu, díky kterému začne určitou zkušenost vnímat jinak. U jiného člověka může cesta ke zpracování minulosti vypadat jinak.

Co z toho vyplývá?

Dnes víme, že emoce, stres, paměť, tělesné reakce a naše naučené způsoby chování spolu souvisejí.

V některých těchto poznatcích můžeme vidět paralely s tím, jak pracuje metoda Cesta.

Neznamená to však, že věda prokázala účinnost celé metody nebo že prostřednictvím práce s emocemi můžeme léčit tělesná onemocnění.

Metoda Cesta je především prostorem, ve kterém můžeme bezpečně pracovat s tím, co právě prožíváme – s emocemi, vzpomínkami, tělesnými reakcemi i naučenými vzorci.

A někdy právě porozumění tomu, co se v nás odehrává, může otevřít možnost reagovat jinak než doposud.

Odborné zdroje

Článek vychází mimo jiné z odborných poznatků o dlouhodobém stresu, regulaci emocí, nepříznivých zkušenostech v dětství, neuroplasticitě a paměti.

Proč jsem tento článek napsala

K metodě Cesta mě nepřivedla teorie, ale vlastní osobní zkušenost.

Nejprve jsem ji poznala sama na sobě. Teprve potom jsem se začala více zajímat o to, co se během podobné práce s emocemi, vzpomínkami a tělesným prožíváním vlastně odehrává a jak se na některé z těchto procesů dívá současná psychologie a neurověda.

Právě proto vznikl tento článek.

Nechtěla jsem dokazovat, že věda potvrzuje metodu Cesta. Chtěla jsem se podívat na to, kde se principy, se kterými jsem se osobně setkala, potkávají s tím, co dnes víme o emocích, stresu, paměti a schopnosti člověka měnit své naučené reakce – a také kde je potřeba mezi vědeckými poznatky a terapeutickou metodou zachovat jasnou hranici.

Moje osobní zkušenost pro mě byla důvodem jít dál, metodu studovat a později se stát její terapeutkou.

Profesní zkušenost speciálního pedagoga mě zároveň naučila, že za tím, co u člověka vidíme navenek, bývá často mnohem víc.

A právě snaha porozumět tomu „víc“ je jedním z důvodů, proč se této práci věnuji.

Protože porozumění tomu, co se v nás odehrává, může být prvním krokem ke změně.

Hughes, K. et al. (2017), The Lancet Public Health Segerstrom, S. C. & Miller, G. E. (2004), Psychological Bulletin Nader, K. & Hardt, O. (2009), Nature Reviews Neuroscience Hu, T. et al. (2014), Psychological Reports Akhtar, S. & Barlow, J. (2018), Trauma, Violence, & Abuse

The Journey Method® (metoda Cesta) je metoda vytvořená Brandon Bays. Uvedené odborné studie nezkoumaly účinnost The Journey Method®; článek poukazuje na paralely mezi některými vědeckými poznatky a tématy, se kterými metoda pracuje.

HaPichild® | Růst začíná porozuměním

Mgr. Markéta Pítr,

speciální pedagog a akreditovaná terapeutka Cesty | HaPichild®