Dítěti nejde matematika. Jak poznat, kde je problém?

„Doma jsme to procvičovali a uměl to. Ve škole ale zase nevěděl.“

Podobnou větu od rodičů slýchám poměrně často. Dítě počítá, zná čísla, někdy dokáže správně vyřešit i řadu příkladů. Přesto se v matematice trápí. Udělá chybu v úloze, která se zdá jednoduchá, nerozumí zadání nebo neví, jak začít.

Když dítěti nejde matematika, nemusí být problém jen v tom, že málo procvičuje. Za obtížemi mohou stát mezery v učivu, ale také oslabené matematické představy, porozumění řeči, pracovní paměť, prostorová orientace nebo specifické obtíže v matematice.

Proto je důležité nezůstat pouze u otázky:

Umí to, nebo neumí?

Mnohem důležitější je zjistit:

Jak dítě při počítání přemýšlí a kde přesně se jeho cesta k řešení zastaví?

Potíže s matematikou nemusí znamenat dyskalkulii

Když se dítěti matematika dlouhodobě nedaří, rodiče někdy začnou uvažovat o dyskalkulii.

Ne každé dítě, které má problémy s matematikou, však má dyskalkulii.

Za obtížemi může stát například nedostatečně upevněná představa čísla, nejistota v číselné řadě, problémy s rozklady čísel, oslabená pracovní paměť, prostorová či pravolevá orientace nebo nedostatečné porozumění řeči.

Někdy dítě zvládá samotné početní operace, ale problém nastane ve chvíli, kdy má pochopit zadání.

Typickým příkladem jsou slovní úlohy.

Dítě může bez problémů vypočítat:

7 + 5 = 12

Ale když dostane otázku:

„Kolik mají děti kuliček dohromady?“

nemusí vědět, co má udělat.

Problém v takové chvíli nemusí být v samotném počítání. Dítě například nemusí přesně rozumět slovu „dohromady“ a nedokáže si ho spojit s příslušnou početní operací.

Výsledný dojem přitom může být jednoduchý:

Neumí slovní úlohy.

Ve skutečnosti ale může být příčina úplně jinde.

Proč nestačí sledovat jen správný výsledek

Při speciálněpedagogické práci s dítětem mě proto nezajímá pouze to, zda odpovědělo správně.

Sleduji také, jak k výsledku došlo.

Počítá zpaměti, nebo si musí pomáhat prsty?

Rozumí množství, které číslo představuje?

Dokáže číslo rozložit různými způsoby?

Orientuje se v číselné řadě?

Rozumí pojmům více, méně, o kolik více, dohromady, zbývá?

Dokáže ze slovní úlohy poznat, co vlastně hledá?

Dvě děti mohou napsat stejný chybný výsledek, ale každé z úplně jiného důvodu.

A právě odhalení příčiny obtíží je zásadní pro volbu další podpory.

Kdy může stačit doučování a kdy hledat příčinu?

Pokud dítě například zameškalo část učiva, potřebuje něco znovu vysvětlit nebo procvičit konkrétní postup, může být vhodným řešením doučování.

Jiná situace nastává, pokud se obtíže opakují dlouhodobě.

Dítě se vrací ke stále stejným chybám, naučený postup si neudrží, při malé změně zadání si neví rady nebo nerozumí základním matematickým vztahům.

V takovém případě nemusí samotné další procvičování stačit.

Je potřeba zjistit, co přesně dítěti brání v porozumění matematice.

Právě k tomu může sloužit speciálněpedagogická diagnostika matematických schopností a dovedností. Nesleduje pouze správné a chybné odpovědi, ale také způsob, jakým dítě přemýšlí, jaké strategie používá a ve kterých oblastech potřebuje podporu.

Jak poznat, že dítě může potřebovat odbornou pomoc s matematikou?

Pozornost si zaslouží například situace, kdy dítě dlouhodobě:

• obtížně chápe množství a vztahy mezi čísly,

• je nejisté v číselné řadě,

• má výrazné obtíže s rozklady čísel nebo přechodem přes desítku,

• dlouho spoléhá na počítání na prstech a obtížně přechází k jiným strategiím,

• zvládne naučený postup, ale při malé změně zadání si neví rady,

• nerozumí matematickým pojmům nebo slovním úlohám,

• postup, který jeden den zvládlo, další den nedokáže samostatně použít,

• potřebuje při práci výrazně větší podporu, než bychom vzhledem k jeho věku očekávali.

 

Jeden z těchto projevů samozřejmě ještě neznamená dyskalkulii ani jinou specifickou poruchu učení.

Důležitý je celkový obraz, věk dítěte, jeho dosavadní vývoj, školní zkušenosti i způsob, jakým při řešení úloh postupuje.

Více příkladů nemusí být řešením

Když dítěti matematika nejde, bývá přirozenou reakcí přidat další procvičování.

Deset příkladů. Dalších deset. A znovu.

Jenže pokud dítě nerozumí tomu, co vlastně dělá a proč, větší množství stejného procvičování nemusí problém vyřešit.

Někdy může naopak upevňovat nevhodnou strategii nebo postupně vytvářet přesvědčení:

„Matematika mi nejde.“

Proto má smysl nejprve zjistit, kde se obtíž objevuje a co je její příčinou. Teprve potom lze zvolit způsob podpory, který odpovídá konkrétním potřebám dítěte.

Když potřebujete zjistit, proč dítěti matematika nejde

V HaPichild se v rámci speciálněpedagogické diagnostiky a následné podpory zaměřujeme nejen na výsledek, ale především na způsob, jakým dítě při řešení úloh přemýšlí.

Cílem není pouze pojmenovat, co dítě neumí, ale porozumět tomu, proč se mu právě v této oblasti nedaří a na čem je možné další rozvoj stavět.

Protože v matematice – stejně jako v ostatních oblastech učení – není důležitý pouze správný výsledek.

Důležité je porozumět cestě, kterou k němu dítě dochází.

 

HaPichild® | Růst začíná porozuměním

Mgr. Markéta Pítr, speciální pedagožka | HaPichild®