Blog
Chceme, aby bylo naše dítě samostatné? A dokážeme mu to dovolit?
Chceme, aby bylo naše dítě samostatné? A dokážeme mu to dovolit?
Většina rodičů odpoví na tuto otázku ANO. Ale praxe ve výchově bývá trochu jiná.
Na jedné straně chtějí rodiče své dítě ochránit, ale na druhé straně vědí, že potřebuje získávat vlastní zkušenosti. Najít rovnováhu je tedy klíčové a je dobré se trochu vrátit k vývojovým obdobím.
Osamostatňování nezačíná „najednou“. Probíhá postupně.
Už u malých dětí (cca 2,5–4 roky) jde o vývojovou samostatnost – oblékání, první rozhodování, vzdor.
V rámci našeho pojetí samostatnosti jde však také o sociální samostatnost, tedy o:
-
uvědomění si sebe sama,
-
vlastní rozhodování,
-
zvládání vztahů a situací,
-
učení se z vlastních zkušeností.
Proč je samostatnost důležitá?
Dítě se učí:
-
nést odpovědnost,
-
zvládat neúspěch,
-
rozhodovat se,
-
věřit si.
Tyto zkušenosti vytvářejí zdravé sebevědomí.
Někdy však rodiče chrání své děti příliš, když:
-
řeší problémy za dítě („Já to vyřídím za tebe.“),
-
mluví za něj (např. ve škole, u lékaře),
-
nedovolí mu zažít neúspěch,
-
neustále radí a kontrolují,
-
zasahují při každém konfliktu s vrstevníky,
-
rozhodují za něj i v drobnostech.
A co si z toho může odnášet dítě?
-
méně si věří,
-
bojí se chybovat,
-
spoléhá více na rodiče než na sebe,
-
nestává se samo aktivním, ale pasivně se podřizuje a využívá komfort poskytovaný rodiči či prarodiči.