Když „dobře“ a „naštvaný“ nestačí

„Jak ti je?“

„Dobře.“

Nebo naopak:

„Jsem naštvaný.“

Dvě časté odpovědi. Ale co se za nimi vlastně skrývá?

„Dobře“ může znamenat radost, spokojenost, úlevu, nadšení nebo pocit bezpečí. A za větou „Jsem naštvaný“ se může skrývat vztek, ale také zklamání, bezmoc, křivda, stud nebo strach.

A někdy je toho v nás víc najednou.

Najít správné slovo není vždy jednoduché

Děti se postupně učí nejen všímat si toho, co se v nich odehrává, ale také pro to hledat slova.

Je rozdíl mezi tím říct:

„Je mi blbě.“

a dokázat vyjádřit:

„Jsem zklamaný, protože jsem čekal, že se mnou budou počítat.“

Čím více slov pro své prožívání dítě zná a rozumí jejich významu, tím přesněji může vyjádřit, co se v něm děje.

Znám to slovo. Ale vím, co znamená?

Je zklamání stejné jako smutek?

Je nervozita totéž co strach?

Jaký je rozdíl mezi tím, když jsem rozzlobený, podrážděný nebo frustrovaný?

A co radost, nadšení a spokojenost? Je úleva totéž co radost? A kdy jsme na sebe hrdí?

Právě hledání rozdílů mezi jednotlivými slovy může být s dětmi velmi zajímavé.

Nejde přitom o jednu správnou odpověď. V jedné situaci můžeme prožívat několik emocí současně a každý z nás může stejnou situaci vnímat jinak.

Někdy nám napoví tělo

Ne vždy dokážeme hned říct, co se v nás děje. Někdy si nejprve všimneme těla.

„Mám sevřený žaludek.“

„Buší mi srdce.“

„Mám knedlík v krku.“

„Jsem celý napjatý.“

Ani tělo nám ale nedá vždy jednoznačnou odpověď. Bušení srdce může doprovázet strach, ale také radostné očekávání nebo nadšení. Důležité je proto vnímat i situaci, ve které se právě nacházíme.

Jak o tom s dětmi mluvit?

Nemusíme začínat otázkou:

„Co právě cítíš?“

Někdy je přirozenější začít konkrétní situací:

„Co se v tobě dělo, když se to stalo?“

„Jaké to pro tebe bylo?“

„Které slovo by nejlépe vystihovalo, jak ti tehdy bylo?“

Pomoci mohou také obrázky, příběhy nebo postavy z knih a filmů. Můžeme společně přemýšlet, co asi prožívají, podle čeho to poznáváme a jakými slovy bychom to mohli vyjádřit.

Nejde o zkoušení z emocí

Dítě nemusí najít „správnou odpověď“. A už vůbec mu nemusíme říkat, co by v určité situaci mělo cítit.

Smyslem je postupně se učit všímat si toho, co se v nás děje, rozumět tomu a hledat slova, kterými to dokážeme vyjádřit.

Právě s tím pracujeme také v psychohygieně pro děti a dospívající. Nezaměřujeme se pouze na strach, smutek nebo vztek. Stejný prostor dostávají radost, spokojenost, úleva, hrdost, nadšení a další příjemné emoce.

Protože čím lépe rozumíme tomu, co se v nás odehrává, tím lépe o tom dokážeme mluvit.

HaPichild® | Růst začíná porozuměním

Mgr. Markéta Pítr,

speciální pedagog a akreditovaná terapeutka Cesty | HaPichild®