Speciální pedagogika v praxi: Když nestačí vědět, že dítě chybuje

Když se dítěti ve škole nedaří, první otázka často zní: Co máme víc procvičovat?

Jenže někdy není hlavním problémem nedostatek procvičování.

Dítě může číst plynule, ale nerozumět tomu, co přečetlo. Může znát pravopisné pravidlo, ale při samostatném psaní ho nedokáže použít. Může správně vypočítat příklad, ale nerozumět matematickému vztahu, který za ním stojí. Může učivo znát, ale kvůli pracovnímu tempu, pozornosti nebo způsobu zpracování informací svůj výkon nedokáže dobře ukázat.

Právě tady začíná práce speciálního pedagoga.

Nejde pouze o to zjistit, co dítě udělalo špatně. Potřebujeme porozumět tomu, jak dítě přemýšlí, jak informace zpracovává, co už zvládá a ve kterém místě vzniká obtíž.

Kdy má smysl obrátit se na speciálního pedagoga?

Důvodem nemusí být pouze diagnostikovaná specifická porucha učení (SPU).

Někdy rodiče přicházejí proto, že dítě čte pomalu nebo nejistě. Jindy čte zdánlivě bez problémů, ale nerozumí textu. Objevují se opakované chyby v pravopisu, obtíže v matematice, pomalé pracovní tempo, problémy s pozorností nebo situace, kdy dítě látku doma zvládá, ale ve škole svůj výkon nedokáže podat.

Někdy rodič problém ani neumí přesně pojmenovat. Ví pouze, že se dítě snaží, procvičuje, ale výsledky tomu neodpovídají.

I to je důležitá informace.

Úkolem speciálního pedagoga není začít automaticky procvičovat oblast, ve které dítě chybuje. Nejprve potřebujeme zjistit, co se za obtíží může skrývat.

Stejná chyba nemusí znamenat stejný problém

Dvě děti mohou udělat ve stejném úkolu stejnou chybu – a přesto může být důvod jejich obtíží jiný.

Představme si například slovní úlohu.

Jedno dítě nerozumí matematickému vztahu. Druhé matematice rozumí, ale obtížně zpracuje jazyk zadání. Třetí přehlédne důležitou informaci. Další si nedokáže vytvořit představu popsané situace nebo neví, jak převést text do matematického zápisu.

Výsledek může být u všech stejný: špatně vyřešená slovní úloha.

Další práce s každým z těchto dětí by ale měla být jiná.

Proto je při speciálněpedagogické diagnostice důležitý nejen výsledek, ale také proces, kterým dítě k výsledku došlo.

Čtení není jen rychlost a počet chyb

Podobně je tomu u čtení.

Na první pohled můžeme sledovat tempo, plynulost nebo počet chyb. Důležitá otázka ale zní:

Rozumí dítě tomu, co právě přečetlo?

Dítě může technicky číst velmi dobře, ale po přečtení nedokáže vystihnout hlavní myšlenku, propojit informace nebo odpovědět na otázku, jejíž odpověď není v textu uvedena doslova.

Důležitou informaci může přinést také porovnání hlasitého a tichého čtení.

Některé děti potřebují číst nahlas. Když současně slyší to, co čtou, může jim sluchová kontrola pomáhat udržet pozornost, zachytit význam a lépe si obsah textu ukotvit. Při tichém čtení mohou textem projít, ale informace z něj dostatečně nezpracují.

U jiného dítěte může být situace opačná.

Hlasité čtení může vyžadovat tolik pozornosti věnované samotné technice čtení, výslovnosti a tempu, že dítěti zbývá méně kapacity na porozumění obsahu. Při tichém čtení pak může textu rozumět lépe.

Proto nestačí říci, že dítě „čte dobře“ nebo „čte špatně“.

Potřebujeme zjistit, jakým způsobem čte a za jakých podmínek textu nejlépe rozumí.

U psaní nás nezajímá pouze počet chyb

Podobný princip platí také u písemného projevu.

Dítě může pravopisné pravidlo znát a při jeho samostatném procvičování ho používat správně. Jakmile ale píše delší text, musí současně přemýšlet nad obsahem, formulací vět, pravopisem i samotným zápisem – a chyby se znovu objeví.

Proto je důležité sledovat nejen kolik chyb dítě udělalo, ale také jejich charakter, opakování a situace, ve kterých vznikají.

Obtíže mohou souviset například s dysortografií nebo dysgrafií, ale samotné označení obtíže nám ještě neříká, jak konkrétnímu dítěti pomoci.

V matematice je důležitá cesta k výsledku

Také matematické obtíže mohou mít mnoho podob.

Správný výsledek ještě nemusí znamenat skutečné porozumění a špatný výsledek naopak nemusí automaticky znamenat, že dítě matematice nerozumí.

Speciální pedagog proto sleduje například to, zda dítě rozumí množství a číselným vztahům, dokáže čísla rozkládat, orientuje se v číselné řadě, chápe význam matematických operací a dokáže zvolit vhodnou strategii.

Diagnóza je informace, ne celý obraz dítěte

Dyslexie, dysgrafie, dysortografie nebo dyskalkulie patří mezi známé specifické poruchy učení.

V praxi však dvě děti se stejnou diagnózou nemusí mít stejné projevy ani potřebovat stejnou podporu.

Školní výkon mohou ovlivňovat také ADHD, vývojová dysfázie, pracovní tempo, pozornost, jazykové schopnosti a další individuální charakteristiky dítěte.

Proto se při speciálněpedagogické práci nedíváme pouze na název diagnózy.

Zajímá nás konkrétní dítě – jeho silné stránky, oslabené oblasti, strategie, které používá, i podmínky, ve kterých dokáže své schopnosti nejlépe využít.

Speciální pedagogika začíná už před školou

Některé oblasti můžeme sledovat ještě před nástupem dítěte do první třídy.

U předškolních dětí nás zajímá například řeč, sluchové a zrakové vnímání, grafomotorika, předmatematické představy, orientace, pozornost nebo schopnost porozumět instrukci a pracovat podle ní.

Smyslem není hledat u malého dítěte za každou cenu diagnózu.

Cílem je včas zachytit oblast, ve které dítě potřebuje podporu, a vytvořit mu podmínky, aby mohlo své schopnosti co nejlépe rozvíjet.

Diagnostikou práce nekončí

Dobrá diagnostika by neměla skončit pouze konstatováním, co dítěti nejde.

Měla by nám pomoci rozhodnout, co budeme dělat dál.

Někdy postačí konzultace s rodiči a doporučení vhodného postupu. Jindy je vhodná pravidelná individuální reedukace.

A právě zde je důležité odlišit reedukaci od běžného doučování.

Doučování zpravidla pomáhá dítěti zvládnout konkrétní učivo. Reedukace se zaměřuje na rozvoj oslabených oblastí a na strategie, které mohou dítěti pomoci jeho obtíže lépe zvládat.

Pokud tedy dítě stále chybuje, nemusí být řešením pouze více stejného procvičování. Někdy je potřeba změnit způsob, jakým s obtíží pracujeme.

Jak pracujeme v HaPichild?

V HaPichild v Praze se věnujeme speciální pedagogice, speciálněpedagogické diagnostice a individuální reedukaci.

Pracujeme s předškolními i školními dětmi a zabýváme se obtížemi ve čtení, psaní, pravopisu a matematice, specifickými poruchami učení (SPU), ADHD, vývojovou dysfázií, pracovním tempem a dalšími oblastmi, které mohou ovlivňovat učení.

Při práci se proto neptáme pouze:

Co dítě neumí?

Zajímá nás také:

Jak o úkolu přemýšlí?
Čemu rozumí?
Jakou strategii používá?
Ve kterém okamžiku se objeví problém?
Za jakých podmínek pracuje lépe?
Co už zvládá a o co se můžeme při další práci opřít?

Právě odpovědi na tyto otázky nám mohou pomoci zvolit další postup.

Dítě není soubor chyb

Za pomalým čtením, chybou v diktátu, nevyřešenou slovní úlohou nebo pomalejším pracovním tempem není jen výkon, který můžeme změřit.

Je tam dítě se svým způsobem přemýšlení, zkušenostmi, silnými stránkami i oblastmi, ve kterých potřebuje podporu.

A právě proto ve speciální pedagogice nestačí pouze zjistit, že dítě chybuje.

Potřebujeme porozumět tomu, co může být za obtíží a co nám výkon dítěte říká o způsobu, jakým přemýšlí a učí se.

Teprve potom můžeme hledat cestu, která bude odpovídat právě jemu.

HaPichild® | Růst začíná porozuměním

Mgr. Markéta Pítr,

speciální pedagožka,

diagnostika a reedukace specifických poruch učení